Rozhovor s Václavem Jirušem, majitelem 4SR: "Chceme se posouvat a být lepší"

Za rozhovor pro březnové vydání 2025 časopisu Motocykl děkujeme šéfredaktorovi Petru Slezákovi a Davidu Bodlákovi.
Předplatné časopisu Motocykl si můžete i s dárkem od 4SR objednat zde www.send.cz/motocykl
Celý časopis i s rozhovorem si můžete zakoupit na www.motocykldoschranky.cz

Vašku, přestože jste nyní respektovanou a etablovanou značkou, samozřejmě to tak nebylo hned od začátku. Kde se vzal nápad založit 4SR a vyrábět motorkové oblečení?

Během studia na vysoké škole jsem začal dovážet a prodávat značku Padana, protože jsem si myslel, že všichni prahnou hlavně po tom, mít věci na motorku hned a především levně. Ale jelikož jsem studoval strojní inženýrství, chtěl jsem do toho byznysu vložit něco ze sebe, něco vyvíjet, vytvářet nové věci. Zkrátka jsem chtěl dělat něco, do čeho „otisknu“ svůj prst a bude tam třeba nějaký český nápad. Což si myslím, že je super, protože jsem přesvědčený o tom, že lidi v ČR jsou chytří, moc šikovní a umí si poradit i se zdánlivě neřešitelnými problémy. No a jelikož jsem v té době už začínal docela rychle jezdit na motorce, respektive snažil jsem se… Tak ty závodní věci byly samozřejmě to první, s čím máš tu největší zkušenost, a tam tě to táhne a chceš se tomu víc věnovat.

Vypozoroval jsi během té doby, co se věnuješ tomuto segmentu, nějaké vyložené specifikum českého trhu?

Myslím si, že trh se velmi rychle mění a od takového toho nálepkování stylem, když mám tuhle nebo tamtu značku, tak to musí být nejlepší na světě, se nákupní rozhodování přesouvá více k tomu, že lidé daleko více přemýšlí nad tím, aby to fungovalo, aby si to mohli vyzkoušet, aby k tomu byla nějaká přidaná hodnota… Ať už třeba ve formě služeb nebo třeba individualizovaného designu. Čemuž se maximálně snažíme vycházet vstříc a vedle rekordního množství vyrobených kombinéz na míru připravujeme i celkem sofistikovaný webový konfigurátor, aby si každý mohl vyzkoušet v pohodlí domova, co by se mu mohlo líbit.
 

Jak vůbec probíhá vývoj, testová ní a hledání inspirace pro vaše produkty? Vsadím se, že málokdo někdy přemýšlel nad tím, jak moc komplexní vlastně je „postavit“ takovou závodní kombinézu…

A to je právě jeden z velkých omylů, ta představa, že všechno je to vlastně stejné, že všichni ty produkty šijí stejně a vlastně je to úplně jedno, co si vezmeš na sebe. Tam jsou právě ohromné rozdíly. A nejde ani tolik o to, jak se ti v tom jede, jak se v tom hýbeš, ale hlavně o to, když v tom spadneš. A to je třeba i ten příklad toho, když jsme ve vývoji našich věcí šli od úplného začátku a řešili jsme, proč když v něčem spadneš, tak některé švy, ačkoliv jsou bezpečnostní (a všichni se tím marketingově velmi ohání), tak jak to, že se to ve finále rozpáře. Jenže laboratorní podmínky nelze na reálné situace aplikovat úplně bez výhrad. Takže jsme došli k tomu, že musíme vyvinout vlastní šev, který jsme si nechali patentovat a u kterého je zásadní technologický způsob, jakým se šije. A přesně v tom, myslím si, jsme otiskli ten náš český prstíček. A to je vlastně i ten důvod, proč máme jeden model kombinézy, na kterém pracujeme už od dob Matěje Smrže, který byl prvním profíkem, kdo si naši kombinézu v roce 2008 oblékl. Takže vlastně už 17 let updatujeme a cizelujeme jeden střih - a pořád je co zlepšovat!


Jdeš mi s tím českým prstíčkem trochu do rány. Jak je to vůbec s kopiemi a padělky zejména z Asie? Bojujete s tím?

To tak bohužel prostě je. Jde to tedy rozdělit na takové dvě oblasti – jednu tu technologickou a druhou brandovou. Ta technická se ani tolik nekopíruje, protože je to náročné a musíš něco umět, mnohem snazší je vzít něčí značku, vzhled a kopírovat to. A s tím se pereme hodně. To má na starosti moje sestra a není výjimkou, že se nám měsíčně podaří zablokovat na dvacet eBay účtů, které se snaží prodávat padělky našich věcí. Buď je to Indie, Pakistán, někdy i Čína … Naše logo se líbí hodně a musím říct, že někdy se „chlapci“ docela snaží a udělají i pěknou kopii. Kdyby však ten čas věnovali tomu vytvořit něco vlastního, udělali by líp. Zase na druhou stranu je to i takový signál toho, že asi něco děláš dobře, když tě chtějí kopírovat. Ale stojí nás to velkou spoustu času, kterou bychom mohli věnovat užitečnějším věcem.

Malinko jsi to s tím Pákistánem nakousl. Vaše produkty jsou 100% vyvíjené v ČR, ale výrobu zadáváte právě tam. Co kvalita?

Nijak se tím netajíme, že výroba třeba v případě kombinéz té svrchní „slupky“ probíhá v kooperaci právě tam. Tamní dodavatelský řetězec máme za ta léta velmi dobře podchycený, finální kompletace pak probíhá už u nás. Snažíme se, aby co nejvíce z přidané hodnoty těch výrobků zůstávalo právě tady v Česku, ale na druhou stranu musíme zůstat konkurenceschopní, zejména s ohledem na finanční stránku věci


Čímž se dostáváme k tomu, co vás, nejen podle mého názoru, činí vysoce konkurenceschopnými na světových trzích – a tím je „vizibilita“ v národních a mezinárodních motocyklových šampionátech. Co to obnáší, získat pilota světového formátu, aby jezdil ve vaší kombinéze? Jak vlastně funguje sponzoring jezdců v reálu?

Vrátím se ke tvé otázce, jak u nás probíhá vývoj a kde bereme nové nápady – přesně tady, u těch nejrychlejších profíků. Aby ses dostal ke kvalitním týmům ve WorldSBK, musíš si to pěkně odmakat „odspodu“ a začít ve více národních šampionátech. My jsme za posledních pět let vyhráli americké mistrovství AMA, Baggery MotoAmerica, španělský mistrák superbiky, stocky, sporty, britské BSB, IDM taktéž… Dalo by se říct téměř všechny tyto kvalitní národní série. Chybí nám zatím akorát italský CIV. A díky těmto postupným úspěchům si nás začalo všímat mnohem více rychlých jezdců – prostě si to mezi sebou řeknou. A samozřejmě spolu řeší i to, jak ty věci fungují, když v nich upadnou a podobně. A možná to řeknu trochu neskromně, ale reputaci kvalitního výrobku už ve WorldSBK máme. Hlavně se našim jezdcům snažíme naslouchat a to je právě ten nedocenitelný vývoj. Snažíme se na jejich požadavky, pokud nám dávají z technického pohledu smysl, reagovat co nejrychleji. A hlavně tyto poznatky zároveň uplatňovat i do naší konfekční výroby. Když si u nás teď někdo objedná zakázkovou kombinézu, tak už v ní bude mít updaty na základě závodní sezony 2024. Zajímavý trend je třeba to, že kombinézy (i s ohledem na povinné airbagy) se nenosí tak těsné jako dřív.


Jen pro představu, o kolika kombinézách na sezonu mistrovství světa se v případě jednoho pilota bavíme?
No to záleží… Když máme kliku, tak je to fajn a zvládne se to třeba se třemi kusy na sezonu… Ale to se stává málokdy. Když tu kliku nemáme, může to být klidně i osmnáct kusů za rok minus. Každý z pilotů má od nás navíc k dispozici vedle závodních kombinéz z klokaní kůže také tréninkovou sadu těch z hověziny.


Opravujete třeba kombinézy po pádu?

Ne! Vůbec. Neopravujeme, protože při výrobě je daný technologický postup a ten žádná, byť sebelepší oprava nedokáže nahradit a zaručit tak stejnou funkci a bezpečnost toho daného dílu kombinézy.
Opravili bychom to tak, že by to normu splnilo, ale já prostě vím, že už to nikdy nebude tak dobré, jako to máme teď. A koneckonců by to ani nikdo z profesionálních závodníků neakceptoval, jet v poopravované kombinéze. A stejný standard nabízíme i běžným zákazníkům, konfekce je šitá stejnými technologickými postupy jako kombinézy pro profíky, což rozhodně (to zdůrazňuji) není pravidlem. Ostatně došlo mi to ve chvíli, kdy jsem se začal častěji pohybovat v závodech mistrovství světa – tam je to patrné velmi zřetelně.


Když už jsme u padoku MS, měl bys nějakou perličku ze zákulisí, případně nějaký požadavkový „špek“, který po tobě závodníci chtějí?

Máme tam jednoho adepta, který má hodně rád růžovou barvu, ale asi chce být prostě jen výrazný. Měli jsme ale jednu perličku v BSB, ti kluci tam jsou trošku jiní (230koňové superbiky bez elektroniky na okruzích zvíci pěšiny parkem, pozn. red.) a ochotní zajít velmi daleko s ohledem na to, aby jim kombinéza maximálně seděla a vůbec je neomezovala – takže si jsou schopní vyházet úplně všechny chrániče a jet takhle „naostro“ a nemít s tím nejmenší problém.


Jaké spatřuješ v rámci vývoje motooblečení trendy? A záměrně vynechejme airbagy…

Vývoj se hodně zaměřuje materiálově, velmi se řešily materiály, které by byly schopné překonat kůži. Viděl jsem pár jezdců, kteří takové kombinézy zkoušeli, ale o tom, jak vypadali, když v tom spadli, se mi snad ani nechce mluvit. Takže rozhodně nejsem příznivec, ale obrovskou roli v tomto ohledu sehrává marketing. Celkově v tom našem oboru to tak prostě je. My se toho snažíme vyvarovat a věnovat se ověřeným věcem. A ověřené jsou v tu chvíli, kdy v nich ti nejlepší kluci několik let budou jezdit a budou fungovat. Dalším trendem je třeba odlehčování chráničů a jejich větší prodyšnost, ale chtě nechtě vždy narazíš na reálnou fyziku vs. nějakou předepsanou normu, která ale není všespásná.


Začínali jsme tím, tak tím pojďme naše povídání taky zakončit. Říkal jsi, že tvoje profesionální uplatnění vzešlo ze záliby v závodění na motorkách – svezeš se ještě vůbec někdy, nebo na to není čas?

Svezu, ale jenom na normální silnici, na okruhu ne. Ale rád bych! Záleží, jak bude čas. Občas se jezdím svézt na okruhu s auty, ale na motorkách poslední dobou ne. Což je samozřejmě špatně, protože bych měl stále vědět, jak se na lopatě sedí. Ale na silnici jezdím, to mě baví, to je dobrý, si občas takhle vyčistit hlavu. A koneckonců, když přijedeš do práce na motorce, hnedka máš lepší den! Neskutečně mě ale baví jezdit na WorldSBK nebo na různé jiné šampionáty a sledovat naše jezdce a fandit jim. A zároveň se jim snažit poskytnout to nejlepší, co umíme, aby se jim dobře jezdilo a byli v bezpečí. Od nich pak máme feedback. A to je ten důvod, proč tam ty jezdce vlastně máme a proč s nimi pracujeme – chceme se posouvat a chceme být lepší. Můj osobní sen, kterého bych jednou chtěl dosáhnout, je mít možnost na vnitřní stranu našich kombinéz napsat „World Champion“. Už jsme byli hodně blízko, ale nakonec to těsně uteklo…